ROZHOVOR: Budu státní zaměstnanec na doživotí, říká kuchař Miroslav Němec

kuchař Miroslav Němec

NL: Na jaké škole jste vystudoval a získal potřebné vzdělání, svoji praxi?
MN: Začal jsem na SOUPS Charbulova v Brně, Černovicích, tam jsem se vyučil. V tuto chvíli si dodělávám nástavbový kurz a mimo to ještě také kurz na hasiče.

NL: Proč jste si vybral zrovna školní jídelnu? Vždyť práce v soukromém sektoru je mnohem lépe placena.
MN: Jednak z toho důvodu, že jsem potřeboval praxi do budoucího života a tato škola mi ji umožnila. A dále jsem se snažil dostat do sektoru, kde je kladen velký důraz na hygienické požadavky – vlastně takové „nejterorizovanější“ odvětví, které v naší republice z tohoto hlediska může být.

NL: A uvažujete tedy o tom, že byste do soukromého sektoru mohl, chtěl přejít?
MN: Určitě ne, proto si momentálně dodělávám již zmíněnou nástavbu. Já budu státní zaměstnanec snad na doživotí. (s úsměvem)

NL: Jak dlouho již pracujete ve školních jídelnách a kolik let z toho na tomto gymnáziu?
MN: Po vyučení jsem hned nastoupil sem. Zaměstnaný jsem zde již 7 rokem.

NL: Kolik má kuchyně zaměstnanců?
MN: Náš tým tvoří 9 členů, včetně paní vedoucí – pí. Spilkové. Jsme v podstatě 3 kuchaři a zbytek se podle nového zákona bere jako „kuchařky“, dříve byly vedeny jako „pomocné síly“.

NL: Teď trošku z jiného soudku: jak dlouho trvá uvařit jídlo pro celou školu (tzn. pro 700 lidí - pozn. red.) Kolik kilogramů brambor se při tom spotřebuje?
MN: To záleží na tom, jaká jsou jídla. Občas jsou komplikovanější na výrobu, například řízky. Udělat řízky s bramborovým salátem, trvá několik hodin a postup je mezi těmi nejsložitějšími. K těm kilogramům brambor – to záleží na tom, zda-li jsou brambory jako příloha k oběma chodům. Zrovna nedávno tomu tak bylo a to se dělalo 6 padesátilitrových hrnců, což vychází asi na 50kg surových, neočištěných brambor na hrnec. to je 12 pytlů po 25 kilogramech.

NL: Ale řízek s bramborovým salátem také patří mezi jídla nejoblíbenější, že ano?
MN: To bezpochyby ano. Dále ještě svíčková a velmi oblíbené jsou i dukátové buchtičky s vanilkovým krémem.

NL: Zpět k těm řízkům. Dovážíte je jako polotovary, nebo veškeré zpracování probíhá zde?
MN: Všechno se dělá zde – obalování i smažení.

NL: Kolik porcí v průměru zbude a co se s nimi dále děje?
MN: To se nedá říct tak globálně. Třeba dnes (7.4.2011, pozn. red.) byly buchtičky s krémem. Ty si navolila většina studentů a jako by se po nich slehla zem. Ale občas se stane, např. u smetanových omáček, že např. 30 litrů zbude. Tyto dále putují do kanalizace nebo do pomejí.

NL: Pro kolik studentů se vaří polévky, když ne každý student si polévku vezme? Je to dané třeba počtem objednaných jídel?
MN: Všechno se normuje, na to jsou speciální normy pro školní jídelny. Například dnes se dělal slepičí vývar, ten patří také mezi velmi populární polévky, a proto se udělalo o 100 porcí více, protože studenti sem přichází klidně i 3x pro polévku.

NL: Nyní taková osobnější otázka: Vaříte doma rád? Máte nějaké speciality?
MN: Samozřejmě, doma si vařím velice rád. Ale nejlépe se mi vaří pro přátele. Občas si mě zavolají na nějaké oslavy, promoce.

NL: Chtěl byste mít manželku, která bude vařit v domácnosti za vás?
MN: Těžko říct, asi by to bylo pohodlnější, ale určitě bychom udělali nějaký kompromis, abychom se u plotny mohli střídat.

NL: Jak hodnotíte české restaurace v porovnání se zahraničím? Navštěvujete často restaurační zařízení?
MN: Já jezdím s curlingovým týmem zde na GML, a tak se často dostanu i do zahraničí. Již několikrát jsem viděl v tamních kuchyních to, co je u nás v republice tolik kritizované, a to se jednalo o státy Západní Evropy, patřící do EU. Ta kritéria by měla být všude stejná, ovšem i přesto se mi stalo, že to, co jsem viděl, bylo něco neuvěřitelného. Ono je to taková nemoc z povolání – v jakémkoli restauračním zařízení se ptám jako první na možnost nahlédnutí do kuchyně. Interiéry pro mě tak zajímavé nejsou a nebyly. Většinou tato možnost je všude a dělám to pro představu, jak se v takových zařízeních může hospodařit a vařit. U nás mám vybraných par restaurací, kam chodívám s přáteli velice rád… NL: Můžete nám dát nějaký tip?
MN: U Starýho Billa – ulice Kudelova, Green Restaurant v Komíně, nebo kupříkladu Noemova archa, ale zde se jedná o poněkud dražší restauraci.

NL: Jak se cítíte jako jediný muž v kolektivu žen?
MN: Dá se říct, že dobře. Jsou na mne hodné, hýčkají si mě, takže si spolu rozumíme dobře. V práci by měla být vždy pohoda.

NL: A jak vidíte svoji kariéru do budoucna, za takových deset let, dejme tomu?
MN: Já počítám s tím, že se dostanu k hasičům a budu vyvařovat po menších porcích. Akorát již ne jako profesionál, ale spíše zálibově.

NL: Děkujeme mnohokrát za rozhovor a za váš čas a těšíme se opět někdy na shledanou.
MN: Není zač, nashledanou. A nedáte si ještě buchtičky s krémem?

Z toho, jak se rozhovor ubíral, sami vidíte, že i v kuchyni panuje dobrá nálada a přátelské vztahy.

Ivo Hlinomaz a Martin Saňák

Aktuálně
Písemka

Vyšší úroveň maturity? Ne, děkuji.

S blížícím se jarem se blíží i termín letošních státních maturit a Česká republika se po dlouhém očekávání a odkládání dočkala konečného výsledku. Co můžeme od finálních testů očekávat? [VÍCE]
  1. Basketbalisté GML se ukážou světu v Číně
  2. KOMENTÁŘ: Státní maturita - plný pytel problémů
Inzerce
MASNA
  1. Marakoniny - vlněné, kosodelníkové, polykarbonátové v deskách.
  2. Vaše pozůstalost - moje živnost. Koupím ihned a za hotové!
Crash IE

Sdílet | © 2011 MASNA Solutions, © Copyright Noční listy. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.

Sekání trávy a sečení trávníků v Brně a okolí

|Alter Design - Webdesign, copywriting, firemní identita | Vytvořila MASNA | Redakce Nočních listů

Valid XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!