REPORTÁŽ: „To je prostě Německo, tohle nepochopíme.“

Studenti

Sedím teď doma, mírně dezorientovaný, občas trochu s potížemi hledám slova, kterými bych vyjádřil, co chci říct. Hlavou se mi honí události poslední dvou týdnů, kdy jsem se spolu s dalšími patnácti studenty brněnského Gymnázia Matyáše Lercha a našimi dvěma učiteli, Pavlem Ampapou a Alešem Raškou, vydal do Oberurselu, malého městečka v blízkosti jednoho z nejvýznamnějších německých měst, Frankfurtu, navštívit v rámci výměnného pobytu žáky tamějšího gymnázia. Obrazy různých zážitků mi hlavě přeskakují tak rychle že se je ani nesnažím nějak spojovat, nechejme je plynout tak, jak jsou.

Blik. Nádraží v Drážďanech, přestupujeme na další vlak. Máme za sebou pět hodin cesty, před sebou dalších šest, a hodinu času na přestup. Procházíme se městem a vzpomínáme na zážitky z předloňské návštěvy. Začínáme přemýšlet nad tím, jací asi budou ti Němci, u kterých budeme ubytovaní.

Blik. Sedím v autě, pod frankfurtskými mrakodrapy ujíždím do neznáma. Auto samozřejmě neřídí žádní únosci, ale tatínek mého nového kamaráda, Manuela, u kterého teď budu skoro celé dva týdny bydlet. Opatrně se oťukáváme a já s úlevou zjišťuji, že se vcelku obstojně domluvíme.

Blik. Učebna gymnázia Oberursel. Přede mnou počítá učitelka se svými žáky logaritmy. Moc jim nerozumím, a tak se spolužáky srovnáváme rozdíly mezi českým a německým školstvím. „To není možný, oni se tady furt hlásí!“ diví se Marek nad jevem u nás jen těžko představitelným, a já, fascinovaný stejně jako on, se nezmůžu na jinou odpověď než „To je prostě Německo, tohle nepochopíme.“ A pak se shodujeme na tom, že kdo má čtverečkovaný papír, je velký pán. Může totiž hrát piškvorky.

Blik. Večer, sedíme v hospodě a chutnáme první německé pivo. Konečně se ve mně jednou za čas vzdouvá národní hrdost, s těmi českými se to prostě srovnávat nedá!

Blik. Poloha neurčitá, kdesi uprostřed Frankfurtu. Poprvé jsme vytáhli paty z Oberurselu a vydali se prozkoumat blízké velkoměsto. Celý výlet je laděn tak trochu v surreálním duchu, začalo to výstavou uměleckých objektů od nejvýznamnějších umělců tohoto směru, a pokračuje trasou procházky městem, jelikož přes všechnu snahu pánů profesorů realita stále nějak neodpovídá mapě, a naše trasa se klikatí do fantastických obrazců. „Možná jsme si sebou měli vzít nějakýho Němce,“ míní Filip, další z mých spolužáků.

Blik. Už zase grilování. Ze čtyř dnů, co jsem tu zatím strávil, jsem třikrát griloval. Tohle je prostě Německo.

Blik. Poloha opět neurčitá, kdesi uprostřed lesů cestou na blízkou (dalekou?) rozhlednu, ze které bude jistě překrásný výhled na Frankfurt. Tento krát nás vede pan Schach, koordinátor naší výměny za německou stranu a také učitel na oberurselském gymnáziu, ovšem výsledek je podobný, jako ve Frankfurtu. „Tak ani ten Němec nám nepomohl. Na téhle křižovatce jsme byli už před hodinou, a teď jsme tu zase, tohle je k nevydržení.“ zoufá si Filip a naštvaně hodí šišku po panu Ampapovi.

Blik. V supermarketu nábožně zíráme na láhev Plzeňského piva. „Jsme spaseni!“ jásá Marek.

Blik. Neděle. Jediný volný den. Vstávám až po dvanácté, páteční i sobotní noc byla velice náročná.

Blik. Frankfurt, sedíme v nějaké budově. Její jméno jsem sice slyšel, ale okamžitě zapomněl, protože jediné na co myslím je spánek. A před sebou máme ještě tři hodiny prohlídky města. Cítím, že mi ubývá sil. Nakonec trvá prohlídka místo slibovaných pěti hodin jen dvě. Tyhle učitelské vtípky nikdy nepochopím.

Blik. Meinz, Gutenbergovo muzeum. Únava už přemohla všechny a při sledování filmu o vzniku knihtisku usínáme. Marně pak dáváme dohromady, o čem ten film vůbec byl. Naštěstí je to už poslední město, které si budeme prohlížet.

Blik. Poslední večer. Oficiální rozlučka už sice proběhla před třemi dny (nedivte se tomu, jsme přece Německu), ale my studenti si děláme ještě jeden rozlučkový večer v hospodě. „No sice jsme furt někde pobíhali a ztráceli se, ale stejně to tady bylo supr. Já bych tady zůstal klidně ještě další dva týdny.“ hodnotí pobyt Marek. A už se těší, až přijedou naši noví kamarádi k nám do Brna. Stejně tak jako všichni ostatní účastníci.

Ondřej Černý

Aktuálně
Písemka

Vyšší úroveň maturity? Ne, děkuji.

S blížícím se jarem se blíží i termín letošních státních maturit a Česká republika se po dlouhém očekávání a odkládání dočkala konečného výsledku. Co můžeme od finálních testů očekávat? [VÍCE]
  1. Basketbalisté GML se ukážou světu v Číně
  2. KOMENTÁŘ: Státní maturita - plný pytel problémů
Inzerce
MASNA
  1. Marakoniny - vlněné, kosodelníkové, polykarbonátové v deskách.
  2. Vaše pozůstalost - moje živnost. Koupím ihned a za hotové!
Crash IE

Sdílet | © 2011 MASNA Solutions, © Copyright Noční listy. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.

Sekání trávy a sečení trávníků v Brně a okolí

|Alter Design - Webdesign, copywriting, firemní identita | Vytvořila MASNA | Redakce Nočních listů

Valid XHTML 1.0 Strict Ověřit CSS!